5 věcí, které zkontrolovat u ferraty po dešti

Základní pravidlo zní: rameno setu má být dost dlouhé, abyste s ním pohodlně přepnuli karabinu do dalšího jištění, ale ne tak dlouhé, abyste při pádu letěli zbytečně daleko. Výrobci udávají celkovou délku setu včetně karabin a tlumiče. Ta se obvykle pohybuje od zhruba 80 do 110 centimetrů. Kratší sety se hodí na kolmé a převislé ferraty, kde je jištění husté. Delší sety využijete na traverzách a na místech, kde jsou jistící body daleko od sebe.

Sedací úvazek, přilba a ferratový set s tlumičem pádu tvoří základ. Tlumič pádu není plýtvání hmotností — bez něj se jakýkoli pád v laně mění na ránu do zad a krku. Karabiny setu zapínejte do lana vždy obě, nikdy jen jednu. Zkuste si celou výstroj obléct doma, nastavte popruhy tak, aby úvazek seděl pevně nad pánví a neklouzal nahoru. Přilbu si nasaďte i při krátkém nácviku, protože návyk na ni vzniká jen nošením.

Poslední kontrolou je ústupová cesta. Než se vydáte nahoru, zjistěte, kudy se dá slézt, když se počasí zhorší. Ferrata po dešti se může změnit v nebezpečný terén během pár minut, a to i když neprší. Pokud je ústup jen po ferratě dolů, zvažte, jestli má cenu do ní vůbec lézt. Pokud je možný sestup mimo jištěnou cestu, ověřte, jestli není přerušený nebo podmáčený.

Ferratový set se skládá ze dvou ramen s tlumičem pádu, karabin, úvazku a smyčky. Když ho kupujete poprvé, nejvíc pozornosti obvykle padne na barvu a počet karabin. Délka ramen přitom rozhoduje o tom, jestli se na stupni budete cítit bezpečně, nebo budete pořád řešit, kam vám visí karabiny. Špatně zvolená délka se projeví až na skále, kde se s ní nedá nic dělat.

1. Kotevní body a stav lana Začněte tam, kde je ferrata ukotvená. U nástupu si všímejte, jestli lano není přerušené, zda drží v kotevních bodech a jestli mezi nimi nevznikly velké průvěsy. Po dešti se lana smršťují a mění se i tření v karabině. Zkontrolujte, jestli lano není na některém místě výrazně odřené nebo rozpletené. Pokud ano, raději trasu vynechejte. Stejně tak se vyhněte ferratě, kde jsou kotevní body vytržené nebo zrezlé do té míry, že trčí jen zbytek oka.

Největší problém nebývá styl, ale obsah. Model rád doplní detaily, které znějí věrohodně, a přitom jsou smyšlené — čísla, jména, postupy. Každé tvrzení, které se dá ověřit, si ověř sám. Stejně tak si hlídej takzvané vycpávky: věty, které nic neříkají, jen hezky zní. Typicky jde o úvody typu „v dnešní uspěchané době" nebo o závěry, které jen zopakují, co už bylo řečeno. Tyto pasáže škrtni bez milosti. Čím méně slov, tím víc prostoru pro skutečný obsah.

Na skalách po dešti zůstává voda v puklinách a na stupačkách. Stupačky zkontrolujte pohledem i rukou – pokud kloužou nebo se viklají, nešlapejte na ně. Kdekoli je na kovu zelený povlak nebo mech, je to jistý znak, že tam voda zůstává dlouho. Vyhněte se stupečkám, které jsou umístěné v úzkých spárách, kde se drží vlhkost. Naopak bezpečnější bývají velké plotny, kde voda steče.

Většina tandemových vrchlíků se dnes vyrábí v několika velikostech, obvykle v rozmezí, které pokryje dvojice od zhruba sto padesáti do dvou set dvaceti kilogramů. Výrobce vždy uvádí maximální zatížení a to je třeba respektovat. Podle toho se odvíjí i doporučená rychlost klesání a přistání. Když výrobce píše, že vrchlík je vhodný pro určitý rozsah zatížení, znamená to, že v něm funguje dobře. Pod touto hranicí bude létat pomalu a může být náchylný na vítr, nad ní zase rychle padá a přistání je tvrdší.

Po dešti se vyplatí počkat alespoň jeden den, u hlubších ferrat i dva. Slunce a vítr dokážou skálu vysušit, ale voda v puklinách zůstává i déle. Pokud se rozhodnete jít, jděte pomaleji, veďte lano tak, aby se neprodřelo o hranu, a na kluzkých místech používejte tři pevné body. Nikdy nepřekračujte jištění jen proto, že vám to přijde zbytečně dlouhé. Právě po dešti se lidé zbytečně zraní na místech, která znají a podceňují.

Druhým krokem je vlastní jištění. Zkontrolujte karabiny, jestli se samy nezamykají, a jestli jsou správně nasazené. Po dešti je potřeba zkontrolovat i smyce, protože mokrý popruh klouže. Pokud máte jištění s tlumičem pádu, zkontrolujte, jestli není vlhký a jestli není po předchozím pádu poškozený. Vlhký tlumič se při pádu roztahuje jinak a hrozí, že nepohlcuje energii tak, jak má.

Nejčastější chyba: lidé si prohlédnou jen začátek a dál už spoléhají na to, že „to nějak bude". Přitom právě ve střední části bývá lano nejvíc namáhané. Prohlédněte si úsek, kde se přechází z kolmice do převisu, a místa, kde se lano lomí přes hranu skály.