Zum Inhalt springen

Požární těsnění prostupů: rozdíl mezi správným a rizikovým řešením

Aus Benutzerhandbuch X

Než začnete, ověřte si požární odolnost stěny – obvykle se udává v minutách (např. EI 30, EI 60 nebo EI 90). Zjistěte také, jakým směrem má být těsnění provedeno. Důležité je, aby utěsnění bylo aplikováno na obou stranách stěny, pokud to projekt neřeší jinak. Vždy postupujte podle dokumentace a platných předpisů – improvizace se nevyplácí.

Při stavbě příček z sádrokartonu nebo dřevěných konstrukcí se často řeší, jaký maximální rozměr jedné příčky zvládne jeden nosný profil. Odpověď není univerzální, protože záleží na materiálu profilu, jeho tloušťce, rozteči a také na tom, zda příčka bude jen oddělovat místnosti, nebo ponese police, umyvadlo či televizi. Obecně platí, že jeden standardní profil (například CW 75 nebo CW 100) při rozteči 60 cm unese příčku do výšky 2,5 metru bez problémů, ale při vyšších stěnách je nutné přidat výztuhy nebo zvolit silnější profil.

Typickou chybou je použití běžné montážní pěny nebo stavebního silikonu. Tyto materiály nejsou schopny odolávat vysokým teplotám a při požáru rychle degradují. Stejně problematické je ponechání dutin mezi kabely – pokud jich prochází více, utěsněte i mezery mezi jednotlivými vodiči. U plastových potrubí je nezbytné použít tzv. požární manžetu, která se smrští a potrubí v případě požáru stlačí. Bez manžety se plastové trubky roztaví a otevřou otvor pro plameny.

Pokud plánujete příčku s dveřmi, tak nad dveřním otvorem vždy přidáváte překlad – to už ale nejde o „jeden profil", ale o kombinaci profilů. Pro běžnou příčku bez zatížení platí, že maximální doporučená výška pro jeden profil CW 75 při rozteči 60 cm je 3 metry. Při rozteči 40 cm můžete jít až na 3,5 metru. Pro výšky nad 3,5 metru je nutné profil zdvojit (dva profily k sobě) nebo použít speciální nosné sloupky, což už není práce s jedním profilem.

Důležité je také zatížení příčky. Pokud na ni chcete montovat těžké předměty (například kuchyňskou linku nebo radiátor), musíte do dutiny příčky vložit dřevěné nebo kovové výztuhy už při montáži. Jeden profil bez výztuhy unese pouze hmotnost samotného opláštění – tedy sádrokartonové desky a případně tenkou izolaci. Montáž police přímo na profil bez výztuhy je častou chybou, která vede k utržení profilu a pádu předmětu.

Kdy jeden profil přestává stačit a co rozhoduje Klíčovým faktorem je výška místnosti. Do 2,6 metru si vystačíte s jedním profilem, pokud dodržíte rozteč 60 cm a použijete standardní tloušťku plechu (0,6 mm). Nad tuto hranici začíná profil pracovat – ohýbá se, křiví a přenáší vibrace. Pro stěny vyšší než 3 metry je nutné buď zmenšit rozteč na 40 cm, nebo použít profily se zesíleným plechem. V praxi se často dělá chyba, že se staví příčka na výšku 4 metry s jedním profilem a roztečí 60 cm – výsledkem jsou praskliny ve spojích a „vlnitá" stěna.

Pro samotné utěsnění použijte speciální těsnicí pásky na instalační krabice, které se lepí po obvodu krabice ještě před zasazením do příčky. Pokud už jsou krabice zapuštěné, sáhněte po flexibilním tmelu nebo akrylátové kartuši s jemným nástavcem. Nanášejte hmotu v tenké vrstvě, aby nezatekla do kabelových svorek. Nechte zaschnout alespoň 24 hodin, než krabici znovu namontujete – jinak byste vlhký tmel rozmáčkli a spoj by netěsnil.

Než začnete stavět, spočítejte si přesnou výšku místnosti a zvolte profil podle tabulek výrobce – ty najdete v technických podkladech, ale nebudeme zde uvádět konkrétní značky. Důležité je, že pokud máte jakékoli pochybnosti, raději zvolte profil silnější nebo zmenšete rozteč. Cena rozdílu mezi profily je minimální ve srovnání s náklady na opravu popraskané příčky. A pokud stavíte příčku vyšší než 3 metry, vždy osazujte pomocné nosné prvky – to je jediná cesta, jak se vyhnout budoucím problémům.

Myslete také na to, že rukavice nejsou určené k tomu, aby nahradily ochranné brýle nebo respirátor. Při řezání impregnovaného sádrokartonu vzniká jemný prach, který obsahuje částice silikonu – ten dráždí oči a dýchací cesty. Rukavice zde mají čistě mechanickou funkci, a proto je kombinujte s ochrannými brýlemi a maskou třídy FFP2. Po skončení práce rukavice očistěte suchým hadříkem (ne vodou, která může narušit povrstvení) a nechte je vyschnout na vzduchu, mimo přímé sluneční světlo. Tím prodloužíte jejich životnost a zachováte přilnavost.

Nakonec si osvojte pravidlo „kontroluj vše na sucho" – nejprve smontujte díly bez lepidla a kotev, vyzkoušejte, zda lícují, a teprve poté aplikujte finální spojení. Vždy si přečtěte pokyny na obalu hmoždinek a kotev, protože každý výrobce uvádí jiné průměry vrtáků a hloubky. Nezapomeňte ani na bezpečnost: pracujte v ochranných brýlích a rukavicích, zejména při vrtání do kovu, kdy hrozí odletující třísky. Povedený spoj poznáte podle toho, že se nehýbe, nevrže a vypadá, jako by tam byl od začátku.